Nevdám se....

Před nedávnem jsem byla na svatbě kamarádky, svatba se konala na krásném zámku Dobříš, kousek od Prahy. Na svatbu jsme vyjížděli trochu na čas, ale stíhali jsme a na Dobříši byli včas (nerada bych opomněla, že z Chomutova jsme vyjížděli v neformálním oblečení, já třeba v riflích a těsně před Dobříší jsme zajeli do lesa, ve fofru se převlékli do šatů, obleků, bot, ozdobiček.... a hurá na zámek, něco jako Homolkovi...) :-) ..... svatba byla krásná, ale na mě to asi moc rychlá :-) .... následovala hostina, zábava...     a potom ten "americkej" zvyk, házení květiny. Šeřadili nás, všechny svobodné dámy do hloučku a házelo se. Stála jsem docela blízko vepředu a doufala jsem, že květina spadne co nejvíc dozadu.... kamarádka se rozpřáhla a hodila....a já jsem sledovala, jak těsně nad mou sklopenou hlavou prolétá kytice, stačilo zvednout ruku a byla by moje, ale já ne....nenene.... a to ne jsem ještě pojistika úskokem stranou...   takže já se jen tak nevdám  :-) .... P.S.: květinu chytila babička, tak jsem zvědavá co z toho bude :-)   video z házení: http://www.youtube.com/watch?v=Y5apvlL7xhY